Josef Nevoral

Poslední letošní závod jsem absolvoval začátkem července HIM v Praze. Od té doby ani ťuk. Trénink taky velké prd. Nejdřív mě naprosto přestalo bavit chodit plavat. Nevím proč, ale po 20 minutách v bazénu jsem neměl chuť vůbec pokračovat i když to šlo docela dobře. Prostě jsem raději koukal po okolních plavkyních, než se soustředil na plavání :-)

V neděli 6.7.2011 jsem absolvoval svůj druhý střední triatlon. Příprava nebyla úplně podle představ, zato výsledek předčil všechna očekávání. Pro netrpělivce jsem závod dokončil za 5:39:48. O plných 46 minut lépe než při svém debutu.

Opravdu hooodně dlouho jsem nic nenapsal. Ani nevím proč, blogovací chuť mně nějak opustila. Dnešní aprílový den se mi aspoň trochu vrátila, takže něco málo sesmolím.

V neděli jsem se vypravil k Máchovu jezeru na vrcholový závod mé první triatlonové sezóny. Na můj první Half Ironmanský závod. Veškerá triatlonová příprava směřovala k tomuto závodu. Trvala 5 měsíců během kterých jsem naplaval přes 70 km, na kole ujel 1200km a naběhal 600km.

Přemýšlel jsem, kolik jsem vůbec utratil peněz pro to, abych se ze mě stal triatlonista. Napadlo mě myšlenky hodit sem, aspoň si to ujasním a možná si aspoň někdo udělá představu. Výdaje rozepíšu pro každou disciplínu zvlášť. Kvalita všeho vybavení není nejvyšší, ale ani to nejsou nějaký šméčka. Taková střední třída bych řekl. A pro případné čtenáře, pro to aby se člověk triatlonistou stal není potřeba v podstatě vůbec nic z toho co jsem koupil. Dá se to odplavat v šortkách, odjet na skládačce a odběhnout ve vietnamkách. Jak kdo chce :-))

Včera jsem absolvoval poslední sprint triatlon před vrcholem sezóny, mým prvním Half Ironmanem. Vyjel jsem si do Předboje na triatlon délek 750-28-5 s bezhákovou cyklistikou, což bylo super, od pátku mám na kole časovkářskou hrazdu :-)

Úplně první závod jsem absolvoval 29.5. na Orlíku. Jednalo se o sprint triatlon v terénu. Podle propozic se trasa dá absolvovat na trekovém kole, což bylo pro mě důležité, MTB nemám.

Na tento závod jsem si půjčil na plavání neopren. Plavat v 13 stupňové vodě je tak pro otužilce, ne pro mě. Byl jsem docela zvědavý, co neopren s mým plaváním udělá, všude jsem četl, že by měl pomoci.

Na závodě jsem potkal pár známých, tak jsem trochu pokecal a přijal poslední rady a doporučení. Hned jak jsem se začal soukat do neoprenu, ukázalo se, že to není žádná sranda se do něj dostat, trvalo mi to tak 10 min. Nakonec jsem ho na sebe nasoukal, ale už mi nezbyl čas na rozplavání, tak jsem se aspoň namočil. Voda v neoprenu krásně příjemná.

Na start plavání se postavilo asi 70 lidí a musím říct i v tomto počtu byl start hezká mela, fakt si nedokážu představit nějaké zahraniční závody, kde je klidně několik tisíc závodníků. Dostal jsem pár kopanců a šťouků, naštěstí nic vážného a po chvíli se pole docela natáhlo. Poprvé jsem plaval na volné vodě a musím říct, že vodící čára v bazénu má něco do sebe, kličkoval jsem jak postřelený zajíc. Nejsem žádný plavec, plavat jsem začal v podstatě začátkem roku a ni jak jsem to nehrotil, takže uplavat 600m v kuse se ukázalo jako celkem problém, musel jsem párkrát proložit prsa, ale aspoň jsem se srovnal na bójku :-) Z vody jsem vylézal za 12:17 na konci první poloviny startovního pole, na to jak jsem se trápil to není zas tak špatný čas.

Přechod k depu byl docela chuťovka. Hned z vody asi 400m do strmého kopce. Byl jsem hezky ztuhlý, takže jsem se spíš šoural, než běžel. Ani nevím, jak dlouho mi trvalo první depo, ale snad to bylo rozumně rychlé, ponožky jsem ani nedával a hned skočil do treter, nasadil helmu a valil.

Kolo se jelo po lesních cestách, ne volným terénem, proto asi bylo psáno, že se dá jet i na trekovém kole. Asi by se to i rozumně dalo jet, možná i líp než na MTB, kdyby cesty nebyly tak šíleně podmáčené. Takhle mi zadní kolo jezdilo ze strany na stranu a o pořádné jízdě jsem si mohl nechat zdát, spíš jsem se trápil. Do depa jsem přijížděl zhruba po 55 minutách, zablácený i za ušima.

Měl jsem docela obavu z přechodu kolo-běh. Ale bylo to úplně v pohodě, zhruba po 100metrech povolila počáteční ztuhlost a už jsem si běžel svoje. Asi to bylo i tím, že kolo jsem nejel nijak na krev, ale spíš takovou bahnitou projížďku. V běhu jsem si věřil nejvíc, přece jen by to měla být moje silná disciplína. Dle očekávání jsem hned od začátku začal sbírat závodníky před sebou i když jich nebylo zas tolik v dalších kolech už jich bylo mnohem víc, jak jsem předbíhal ty co dojeli za mnou a ty co jsem bral o kolo. Běh měl jen 4,2 km, takže docela krátké a rychlé s jedním dost prudkým výběhem, kde jsem měl co dělat nepřejít do chůze.

Do cíle jsem doběhl jako 26. ze 70 závodníků v čase 1:28:41. Podle mě dobré umístění na to, že to byl můj první triatlon. Bohužel jsem se po závodě moc nezdržel a brzo valil domů. Až doma jsem zjistil, že jsem skončil 2. v kategorii, škoda, mohl jsem si užít bednu hned na prvním závodě :-)

Jen tak pro zajímavost sem dám jeden můj tréninkový týden. Není už z úplného začátku trénování, už jsem byl docela rozjetý.

Po - 2h volejbal
Út - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, anaerobní práh, 2x6x2:00min s 1min MCH, mezi sérií 4min MK (celkem 12km)
St - kolo, základní vytrvalost, 80min
Čt - 1. fáze: plavání, trénink s etriatlon.cz
2. fáze: běh, základní vytrvalost 50min
Pá - volno
So - kolo, základní vytrvalost 3 hod
Ne - dlouhý běh 17km, v tempu 4:50min/km

Takže jen takto zhruba, aby měl každý představu, co triatlonový trénink obnáší

Tady to teda pěkně umřelo. Ale hlavu vzhůru, zas mě popadla psací mánie, takže jsem našupu pár příspěvků a i dál se snad nějaké objeví.

Nejdříve k plánům které jsem prezentoval před několika (hodně) měsíci. Povedlo se mi splnit jen jediný a sice dostat se na FTVS. Jiné cíle se mi splnit nepodařilo, ale i když se teď na ně nesoustředím, tak stejně jednou padnou.

Plány se nezdařily, protože běh už pro mě není to hlavní. Proč jsem začal běhat a založil blog si neznalí můžou přečíst v mém prvním příspěvku. Co jsem nikde neprezentoval je, že maraton byl jen jeden z mých snů. No a vzhledem k tomu, že jsem si sen zaběhnout maraton už nadvakrát splnil, začaly mi myslí pomalu ale jistě vířit myšlenky, že když šlo tohle, proč nesplnit i něco dalšího. Tím dalším snem je stát se Ironmanem. Pokud by náhodou někdo nevěděl, neznamená to, že na sebe obleču železný oblek s raketou u zadku. Viz. http://www.csfd.cz/film/223262-iron-man/. Znamená to, že absolvuji triatlon, kde uplavu 3,8km, ujedu 180km na kole a nakonec uběhnu maraton. No není to šílenost?

Jak tak koukám na svůj blog, tak jsem ho začal nějak zanedbávat. Je tu konec ledna a žádný příspěvek o mých plánech, ale tak na plánování není nikdy pozdě :-)

V roce 2010 mám v plánu 3 velké (běhací) cíle. Jeden z cílů už jsem se snažil splnit loni. A i když těsně, nepodařilo se. Mám na mysli zaběhnutí 10km pod 40min. Nejblíž jsem byl v červnu, kdy jsem zaběhl Běh olympijského dne za 40:40. První ostrý pokus o překonání 40minutové hranice mám v plánu 6.3. na Kbelské desítce. Když tak ale zpětně koukám kolik jsem toho naběhal v lednu, tak se bojím, že to asi nevyjde. Ale letos to určitě bude :-)

Dalším z cílů je zaběhnutí půlmaratonu pod 1:30. Samozřejmě se o překonání pokusím na Pražském půlmaratonu, ale tam tomu moc nevěřím. Předpokládal jsem, že by to mohlo vyjít v Pardubicích, tam se ale bohužel nedostanu. Termín se kryje s talentovými zkouškami příjmaček na FTVS UK (Ano, rozhodl jsem se zkusit dálkově studovat FTVS). Takže budu muset pořádně zabrat na Pražském, nebo v termínovce vydolovat nějaký jiný.

No a posledním cílem, asi nebude překvapení, že se týká maratonu, je překonání hranice 3:30. Opět nepočítám,že by se mi čas podařilo dosáhnout na Pražském maratonu, letos totiž nepůjdu na jaře žádnou speciální maratonskou přípravu, prioritu má 10km, maraton odběhnu jen tak pro radost. Takže počítám splnění cíle na podzim na Berlínském maratonu. V tu dobu by už měly být cíle 1 a 2 splněny, takže by mohla být i lepší příprava.

Nejdůležitější pro splnění cílů bude, jak mě bude trápit šlacha u kolene. Začátkem ledna totiž začínala nepříjemně bolet už po pár kilometrech. To je taky jeden z důvodů proč jsem v lednu moc neběhal. Tento týden jsem byl běhy do 10km a ani jednou se neozvala, tak snad doplňkové sporty jako běžky, plavání a posilování srovnaly případné disbalance a už bude pokoj.

Tento týden jsem si také poprvé vyzkoušel dvoufázový trénink. Začal jsem totiž chodit 2x týdně ráno na plavecké tréninky pořádáné www.eplavani.cz. Je to pěkný záhul hned po ránu, ale příjemně mě překvapilo, že odpoledne jsem v obou dne bez problémů zvládnul lehký běh. Byl jsem i mile překvapen tempem, jsem čekal, že se budu jen tak ploužit. Ale 8km jsem v pohodě zvládnul na tempu 5:20min/km na průměrných 139 tepech. Takže spokojenost.

A je to tu, mám s běháním chvíli utrum.

V sobotu jsem byl na závodě 3.7 km v Dolních Počernicích. Vzhledem k tomu, že to mám zhruba 15 min z domu, tak jsem dopravu na závod vzal jako rozklusání a ze závodu jako výklus. Samotný závod se běžel v zámecké zahradě, což mimo jiné znamenalo hodně ostrých zatáček. A to je přesně to co mi nesedí, pořád zpomalovat, zrychlovat, zatáček, nepřerazit se. Mám prostě radši jedno tempo, které si můžu běžet. Čas 14:43 nijak oslňující, ale vzhledem k průběhu trati spokojenost.

No a teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěl napsat. Už delší dobu mě sem tam při běhu bolí šlacha vlevo na levém koleni. Bolí jen při pomalém běhu. Při závodě jsem ji asi ještě nikdy necítil. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou docela snažím v tréninku běhat po špičkách, tak jsem myslel, že změna stylu způsobuje větší zatížení nějaké šlachy a ta si prostě musí zvyknout. Moje milá šlacha je ale pěkná svině asi. Když zjistila, že se mnou není kloudná řeč a že ji nedám pokoj, ušila na mě boudu. O tom, že je to potvora zákeřná svědčí fakt, že se od včerejška tváří jak neviňátko. Ona ne, že by začala dělat větší problémy sama, jak se patří na slušně vychovanou šlachu. Ona do toho namočila celé koleno. Takže situace je taková, že mám levé koleno asi tak o polovinu větší než by mělo být a nemůžu s ním hýbat do krajních poloh (ať už pokrčit, nebo natáhnout). Zákeřné na tom je, že nic v koleni nebolí, jen v těch krajních polohách píchá pod čéškou.

Takže jsem dostal naordinováno běžecké volno, ledovat, mazat protizánětlivou mastí a pokud se to nezlepší zajít k doktorovi. Máte někdo případně tip na dobrého doktora v Praze? Který udělá víc než doporučí už nikdy neběhat?

Vzkaz pro Šlachu: "Nemám sice důkaz, že za to můžeš ty, ale cítím, že jo. Jestli si myslíš, že mě tyhle tvoje zákeřnosti položí, tak mě asi ještě neznáš. Chceš válku, máš ji mít". Ehm :-)

Zlatý hřeb podzimní sezóny je za mnou, teď už jen odpočívat a pomalu začít zimní přípravu na skvělé jarní výkony :-) No a jaký ten zlatý hřeb byl se pokusím nastínit.

Do Frankfurtu jsem odjel v pátek v běžeckém minibusu rodiny Pilařových. Cesta dlouhá, ale pěkný kus jsme strávili v příjemné debatě, takže to i docela utíkalo. Ubytovaní jsme byli v hotelu Everest, který byl vedený Nepálci :-) Hotel příjemný, cena 35 Euro za 2 noci v pohodě, umístění 10 min pěšky od startu.

V sobotu jsem byl nalákán na prý tradiční preclíkový běh. Mělo se běžet velmi pomalu 5 km, takové předzávodní rozklusání. Tempo překvapivě opravdu pomalé bylo, i když prý o dost rychlejší než v minulých ročnících, přesto příjemné rozklusání Frankfurtem. Odměnou za absolvovaný běh byl obří preclík, měl tak 20 cm v průměru a byl výborný :-)

Po preclíkovém běhu jsme šli vyzvednout startovní čísla. Bylo potřeba zaplatit 31 Euro jako zálohu na čip, co mě dost nemile překvapilo byl poplatek 6 Euro za čip, takže po závodě nám vrátili jen 25 Euro. To jsem zvědav, kdy tohle přijde i na PIM.
Jinak registrace proběhla bez sebemenšího zádrhelu a bez nějakých velkých front. Triko nebylo v rámci startovného, ale zalíbil se mi jeho design, takže jsem 20 Euro obětoval a koupil si ho.

Samotné expo dost velké, ale vzhledem k tomu, že jsem vůbec nic nepotřeboval, tak jsem ho prošel jen velmi zběžně, ani nevím, jestli se tam dalo výhodně něco koupit.

Odpoledne probíhala pasta party, musím říct, docela masová akce, takových lidí pohromadě na obědě jsem ještě neviděl :-) Když jsme šli pro pivo, tak nás překvapil výčepař slovy: "Tak co si dáte chlapci?". Prostě kdo jiný by mohl točit pivo, než češi :-))

Večer procházka Frankfurtem a večeře v thajské restauraci byla příjemná, no a pak už na kutě pořádně se vyspat na závod.

Díky změně času jsme měli o hodinu delší spánek, což určitě nebylo na škodu. Přesto jsme z hotelu vyrazili poměrně pozdě. V budově, kde se měly uschovat věci bylo hooodně narváno a trochu i zmatek, než jsme našli správné odkladiště pro batohy, pak trochu rozklusat, na záchod a do správného koridoru jsem dorazil asi 3 min před výstřelem :-)) Ani jsem se do koridoru nevešel, a musel počkat až se po startovním výstřelu koridor trochu uvolní, nebylo to ale tak hrozné a 7 min po výstřelu jsem odmačkával svůj startovní čas.

Do závodu jsem šel s jasně danou strategií. Tep držet pod 150, tempo držet 5:13/km, tedy cílový čas 3:40. Na 32. km zrychlit a bez jakékoli krize proběhnout cílem v čase někde pod 3:40. Moc hezky naplánované co? :-)))

Všechno hezky klapalo do 10. km. Pak jsem nevím proč zrychlil na průměrné tempo 5:06/km a tepovka začala pomalu, ale vytrvale stoupat. Nedělal jsem si ale žádné startosti, běželo se mi parádně. Stíhal jsem si užívat i okolí tratě. Po nějakých 12 km kličkování ulicemi centra se vyběhlo dále a věděl jsem, že bude následovat zhruba 20km periferií Frankfurtu. Musím říct, že tato část se mi líbila z hlediska atmosféry asi nejvíc. V centru člověk čekal fandící davy, takže určitě potěšily, ale nepřekvapily. Mimo centrum se ale běželo vilovými zástavbami a jak si závod Němci užívali, to byla paráda. Poměrně úzké ulice lemované diváky, spousta dětí a takové fandění od srdce. Na spoustě míst na záhrádkách grilovali, přitom fandili a vůbec si ty běžící blázny užívali :-)

Další věcí, kterou si Němci umí zařídit je počasí, nechápu jak to udělali, ale na závod se udělalo moc hezké počasí, možná až moc teplo. Tipl bych, že bylo k 20 stupňům, sluníčko, bezvětří. Já si oblíkl kraťasy a triko s dlouhým rukávem, díky tomu triku mi bylo po půlce místy už docela hic, ale rozhodně se to nedá srovnávnávat s pekelnou výhní v Praze na jaře.

První půlka závodu mi strašně rychle utekla, ani jsem se nenadál a půlmaraton byl za mnou, stále mne nic moc nebolelo a běželo se příjemně, idylka. Od zhruba 25.km trošku přituhlo, už jsem začínal vyhlížet každou značku dalšího kilometru a začalo se to trochu vléct, možná to bylo i tím, že se běželo takovou divácky mrtvou zónou (rozuměj, asi jako v Praze na Palackého náměstí :-). Co mě moc nepotešilo byl konstantně stoupající tep, do té doby jsem se bez problémů držel pod 155 tepů, po 25. km ale začal při zachovaném tempu pomalu stoupat. Necítil jsem se ale nijak blbě, takže jsem tomu nepřikládal důležitost a držel tempo. Pomalu se začal blížit 32. km, kde jsem měl podle plánu zrychlit. No, plán to byl hezký :-) Nohy by sice asi nějaké lehké zrychlení zvládly, pořád nebolely nijak extrémě, ale tep už byl na neuvěřitelný 174 tepech. Dost jsem se tomu divil, vždyť to je tep na kterém běhám desítku a to o zhruba 70sec na km rychleji :-) Pořád nechápu čím jsem si ten vysoký tep zasloužil, při desítce při tom tepu dýchám jak splašený býk, nohy pomalu tuhnou. Kdežto po 32km na 174 tepech jsem dýchal uvolněně, nohy také nijak netuhly. Záhada.

Zpomalovat jsem nechtěl a říkal jsem si, že do cíle je už jen 10km a to jsem několikrát na tom tepu uběhl, takže to bude pohodička :-)) Nojo, naivka :-) Nohy začaly pomalu ale jistě bolet fakt pekelně. Takže od 36.km jsem chtě nechtě musel zpomalit. Jediné co mi v tu chvíli běhalo hlavou bylo abych hlavně nepřešel do chůze, udělal jsem to na občerstvovačce a přinutit se pak rozběhnout byla jedna z nejtěžších věcí. Absolutní krize přišla na 38.km, prostě zeď jako kráva. Zrovna to bylo ale v úseku, kde se trať zúžila na asi 2m široký prostor lemovaný fandícími diváky, no přejděte takhle před nima do chůze. Poslední 3km jsem uběhl ani nevím jak, co vím, že to utíkalo šíleně pomalu, jak kdyby nějaká svině značky kilometrů posouvala dál a dál.

Doběh ve Festhalle měl úžasnou atmosféru, kterou jsem bohužel nebyl schopen nějak moc vnímat :-( Ale představte si doběh po červeném koberci se stovkami fandících diváků okolo na tribunách. Na konci článku je odkaz na video, ať si můžete udělat živou představu.

Kdybych měl závod srovnat s PIM, tak bych řekl, že je to tak o 2 třídy jinde. Hlavně ale tou diváckou atmosférou, to jsem v čechách prostě nezažil.

Na konec pár odkazů:
Finiš video (jsem zhruba v půlce v šedé mikině)
Pár fotek
Tabulka mezičasů

No a co dál? Teď najedu na zimní přípravu, která by měla na jaře vyústit v zaběhnutí 10km pod 40 min. Maraton ale plánuju také, nejspíš PIM a přemýšlím i o Vídni.

Tak jsem se konečně dokopal k napsání nějakého aktuálního infa.

Jak jsem psal v posledním příspěvku, červenec jsem měl v plánu strávit na sedle kola ježděním po Švýcarsku. Výlet to byl opravdu parádní. Za 21 dní jsme ujeli 1900km. Přibližně jsem naši trasu naklikal, podívat se můžete tu http://www.bikemap.net/route/279543. Je to orientační bez "zkratek" :-)) Jak je vidět po Švýcarsku jsme jeli jen polovinu vzdálenosti, ale zážitky to bylo tak 95% z celé cesty. Zpáteční cesta přes Rakousko a hlavně Německo už byla vyloženě nuda. Pokud by jste chtěli vidět nějaké fotečky a máte facebook, tak si mě vyhledejte a koukněte do profilu, myslím, že by měly být přístupné všem.

Po návratu z cykolo výletu jsem hned začal běhat, ale opravdu jen zlehka. Lýtka si nějak odvykly a bolelo to jako čert. Po dvou týdnech běhání a pomáhání doma na žních jsem chytil nějakou infekci a dalších 14 dní strávil v posteli v horečkách. Po nemoci jsem začal běhat až poslední týden v srpnu.

Jak je vidět letní příprava nebyla běžecky ani zdaleka ideální. Jsem ale docela překvapený, jak rychle se mi vrací červnová forma. Na běžeckém kempu minulý víkend jsem v Cooperově testu uběhl 3105 metrů, což mne docela potěšilo.

Momentálně přípravu směřuji k Frankfurtskému maratonu, takže běhám spíše objemy, i když kvalitu nezanedbávám. Cíl 10 pod 40 jsem zatím odsunul na jarní část příští sezóny a troufám si říct, že padne jak nic :-)

Tuto sobotu jdu na Tesco Grand Prix, kde bych chtěl testnout výkonnost na delší trati. Doufám v čas pod 42 minut, ale nepoženu to nijak na krev. Vím, že pod 40 to nedám, tak na co se hnát :-) Spíš si užiju večerní běh Prahou.

Další závody mám v plánu:
12.9. Tesco Grand Prix - 10km
19.9. Půlmaraton v rámci Baroko maratonu
27.9. Běchovice - Praha

Tak doufám, že se někde potkáme

Dnes jsem absolvoval cílový závod, kde jsem chtěl zvládnout zaběhnout 10km pod 40 min. Byl jím Běh olympijského dne v Praze. Věřil jsem, že to dneska půjde, ale nešlo.

Počasí se mi hodně líbilo, zataženo, nepršelo, moc nefoukalo, teplota taky pohodová. Lepší konstelaci koncem června jsem si mohl těžko přát. Trať vedla od stadionu Přátelství kus po silnici a pak 2 okruhy Ladronkou.

Minulý týden jsem na Ladronce běžel Břevnovských 10km, trať ale byla vedená z Ladronky dolů a pak nahoru, takže hnusný kopec. Ještě ke všemu jsem opravdu nehorázně přepálil začátek. Na 5. km jsem byl za 20:35 a cílový čas 43:32, pěkně jsem vytuhl.

Proto jedním z hlavních cílů dneska bylo nepřepálit začátek. Nepovedl se. Jsem pako, čím víc mám za sebou závodů, tím víc přepaluji začátky. Důvod vidím v tom, že teď běhám na určitý čas, první závody byly jen na doběhnutí. Naštěstí byly pěkně značené kilometry, takže přepálení jsem zjistil hned na prvním km. Měl jsem ho za 3:44. Fakt bych se chtěl vidět, když jsem ten čas na hodinkách odmáčkl. To muselo vypadat jak kdybych narazil do stěny :-) Zpomalil jsem ale trochu moc, druhý kilometr byl za 4:08. Tak jsem se snažil o kousek zrychlit, třetí km za 4:04 (v tom byl kopeček na Vypichu, tam jsem lehce zavařil), přesto další km za 3:59. A pak to šlo dolů, 5. km za 4:03, polovina závodu za 19:58. Už tady jsem věděl, že to pod 40 nebude, jel jsem totiž pořád na doraz, žádná rezerva tam nebyla.

Po 5. km na mě přišla nějaká krize, 6.km byl za 4:08. Nejhorší byl ovšem 7. a 8., ty jsem měl za 4:15 a 4:17. Zas ten kopeček. Když jsem viděl čas 4:17, tak jsem se fakt naštval a trochu do toho práskl. Poslední 2 km pak shodně po 4:00/km. Konečně jsem také finišoval s někým. Kolega byl sice asi tak o 30 let starší než já, ale tak co no :-) Posledních 100m bylo skoro sprintem, už jsem myslel, že mě dá, běžel jak ďábel, ale ustál jsem to :-)

Výsledný čas 40:43 sice není pod 40, přesto zlepšení osobáčku o 19sec, takže spokojenost. Zaběhnout pod 40 by se mi asi povedlo nebýt lehkého kopečku, ale kdo ví. Každopádně to byl můj první závod, kde jsem šel celou dobu na doraz. Nejsem si vědom, že bych měl někde rezervu, kterou bych mohl využít. Průměrná tepovka 173 tepů o tom taky vypovídá. (Předtím jsem běžel desítky na 170 tepech).

Teď lehce dumám jak dál. Běhat teď budu v podstatě až od srpna (jedu do Švýcarska na kolo na měsíc) a 25. října maraton ve Frankfurtu. Takže nevím, jestli od srpna už začít maratonskou přípavu s nahrazením části kvality kvantitou, nebo spíš jet ještě kvalitu a zkusit dát pod 40 v nějakém říjnovém závodě. Nevím, nevím, uvidíme v srpnu :-)

Dneska jsem zajel na závod blízko svého rodného domova, do Znojma. Závod to byl na 7,5 km a chtěl jsem si zde testnout, jestli teď ve středu desítka pod 40 je reálná. Takže jsem chtěl zaběhnout čas pod 30 min. Trochu mi nedošlo, že pokud se poběží údolím, tak to asi nebude úplně po rovince.

Po odposlechnutých debatách místních jsem dospěl k názoru, že trasa bude asi hodně podobná té v Modřanech, která teda byla dost brutální :-) Závod to byl lehce komornějšího duchu, na start se postavilo nějakých 25 závodníků. Lehce jsem okouknul ostatní a tipnul si zfleku tak 10 závodníků, kteří by mě mohli předběhnout. Aby to ale neměli tak jednoduché, postavil jsem se hned na startovní čáru a vyrazil na čele závodu.

Čela závodu jsem se, světe div se, držel zhruba 2km. Cítil jsem, že start je lehce přepálený, bohužel jsem přehlídl cedule s označením km, které tam byly, takže nevím, jestli to bylo na hraně 4min/km nebo pod, nad to určitě nebylo :-) Trochu mne překvapilo, že naše 4 člená skupinka je po těch 2km docela osamocená. Trochu jsem tedy okouknul ostatní 3 spoluběžce. Se dvěma, kteří naši skupinku vedli, jsem hned věděl na čem jsem, na ty nemám. Běželi celkem na pohodu, pěkným krokem. Třetího jsem zas otipoval, že to dost přepálil a odpadne. V obou případech jsem se trefil.

Po zhruba 2500m začalo stoupání a to ne jen tak nějaký, ale rovnou kopec jako kráva. Byl dlouhý zhruba tak 100m, nepříjemné bylo, že po 100 metrech kopec zdaleka nekončil, jen lehce zmírnil. Do kopce to bylo ještě asi další 1,5km. První dva závodníci mi solidně utekli, kopce prostě neumím :-( Třetí odpadl hned po 50 metrech, přešel do chůze. Zhruba v polovině mírnější části mě předběhl zhruba tak 50 letý pán, běželo mu to do kopce solidně. Ke konci mě vzal ještě jeden běžec.

Po tom kopci jsem byl solidně zakyselený, takže běh nebyl úplná lahoda, zhruba tak 3 min trvalo, než nohy povolily. Co jsem se ale tak ohlížel, tak za mnou díra minimálně 300 metrů, dál vidět nebylo. Po zhruba 500 metrech po rovině následoval pekelný sešup. Nebyl ani tak prudký jako hnusný. Sklon měl akorát na to, aby člověk nemusel brzdit a hezky se rozběhl, jenže ten terén, samý kámen a kořeny. Naštěstí i když jsem valil jak blázen, tak kotníky vydržely. Kilometr, kde asi polovina byl sešup jsem měl za 3:45, hezké, tak by to chtělo každý km:-)

I když jsem očekával, že se ke konci projeví lehce přepálený začátek a těžký výběh, nestalo se tak a poslední 3 km jsem běžel po 3:55min/km.

Celkový čas 31:58, celkově 5. místo a 3. místo v kategorii Muži A. Čili bedna a můj první běžecký pohár. No co mám povídat, radost jsem měl neskutečnou :-)

S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Ověřil jsem si, že jsem schopný běžet na vyšší tepovce, než jsem doposud běhal desítku. Takže ve středu se ukáže. Pořád doufám, že to bude na Ladronce rovinka. Pokud ano, věřím, že by se mohlo pod 40 zadařit, nebo hodně přiblížit. Uvidíme :-)

Mám za sebou další závod na 10km. Trochu jsem se obával deště a zimy, ale marně. Dalo by se říci, že bylo ideální běžecké počasí, zataženo, nějakých 14°, jen vítr trochu trápil.

Běželo se stejně jako v Brně jeden malý a 5 velkých okruhů. Na rozdíl od Brna byla trať úplná placka, což mě vyloženě potěšilo. Také dobře viditelné značení jednotlivých kilometrů bylo super. Registrace a převlečení v šatně proběhlo bez větších zádrhelů, jen nemožnost úschovy batohu do hlídaného prostoru mě moc nepotěšila.

I když nemám rád běhání v závěsu, tentokrát jsem udělal výjimku. Hned od začátku jsem se pověsil za příjemně stavěnou slečnu, které se pěkně zapalovala lýtka, takže běžela mě naprosto vyhovující rychlostí. Bohužel asi lehce přepálila začátek, protože postupně zpomalovala a když jsme 4. km běželi za 4:14, tak jsem slečnu s lítostí opustil a valil dál. Samostatné běžení mi dlouho netrvalo, zhruba 5. běžec, kterého jsem předbíhal se mnou srovnal tempo držel se mě jak klíště. Sice se mi podle jeho dechu zdálo, že mele z posledního a nemůže to dlouho vydržet, ale asi to bylo jen zdání, vydržel se mnou do 8. km.

Už by se dalo říct, tradičně, jsem na 8. km začal finišovat, což milý spoluběžec nebyl schopný akceptovat. Postupně jsem zrychloval a předbíhal běžce. Opětovným zklamáním bylo, že se mě nikdo z předbíhaných nezachytil, chtěl bych jednou zažít pořádný finišový souboj :-), snad někdy příště.

Cílový čas 41:02 je parádní. Už jen 62 sec dolů!!! Jednotlivé km: 4:02, 4:03, 4:06, 4:14, 4:10, 4:11, 4:10, 4:13, 3:57, 3:51. Jak je vidět, musím zapracovat na střední části trati. Nějak se mi nedaří držet rovnoměrné tempo. Na druhou stranu mě těší, že už jsem schopen poslední 2km finišovat pod 4 minuty.

V červnu mám v plánu ještě jeden 10 km závod. 17.6. na Ladronce. Pokud bude rozumné počasí, tak věřím, že se tam dokážu 40 minutové hranici přiblížit již pěkně na dostřel.

A ještě Sváťa Sedláček alias running-observer v komentáři k minulému článku poskytl odkaz na super web http://www.runningforfitness.org/calc/paces.php. Podle tratě a dosaženého času vám doporučí v jakém čase v tréninku běhat např. 400m, 1km, ... Myslím, že výborná tréninková pomůcka.

Mám za sebou něco málo přes týden tréninku od doby co jsem ukončil pomaratonskou regeneraci a začal trénovat na můj nový cíl 10km pod 40 min.

Tréninkový plán jsem si sestavil sám, podle informací a tréninkových plánů na internetu. Nemám danou přesnou kilometráž, nebo nějak detailně rozepsaný plán. Spíš jsem si rozmyslel co který den chci dělat s tím, že konkrétní podobu budu upravovat podle situace.

Trénink mám koncipovaný takto:
Po - volno
Út - úseky - spíše delší, 1-2km, tempem co se do mě vejde :-)
St - regen běh cca 10km
Čt - kopce nebo tempový běh
Pá - regen - spíš menší kilometráž, tak do 8km
So - závod, nebo úseky, úseky spíš kratší, 400m - 800m
Ne - regen a OV, 15-20km

Budu rád za jakékoli rady nebo postřehy k plánu. No a takto zatím vypadá jak mi to jde konkrétně

Mám v plánu i docela dost se zúčastnit závodů, beru to jako kvalitní trénink :-)
V červnu mě čeká:
6.6. - Běh Krále Jiřího (10 km) - Poděbrady
14.6. - Běh Gránicemi o pohár starosty města Znojma (7,5 km )
17.6. - Břevnovských 10 a 5 kilometrů (10 km a kratší) - Praha
28.6. - Liberecký půlmaratón (21,1 km) - Tady si nejsem jistý, budu po týdnu na kole na Šumavě, takže ještě uvidím podle momentálního pocitu

Cílové závody, kdy bych chtěl 10km pod 40min zvládnout jsem si určil Kolínskou desítku 29.8. nebo Tesco Night Grand Prix Praha 12.9., když to nevyjde na jednom, tak na druhém určitě :-))
Snad se na mě nepříznivě nepodepíše 3 týdenní běžecký výpadek v červenci, kdy budu na kolech ve Švýcarsku a zvládnu to.

Mým momentálním běžeckým cílem je zaběhnout 10km pod 40 min. Závod na 10km jsem ale naposledy běžel začátkem března za 47:17 a to jsem věděl, že není vůbec moje aktuální výkonnost (vzhledem k tomu, že o měsíc později jsem při půlmaratonu měl čas lepší).

Proto jsem hledal nějaký závod, kde bych mohl testnout svoji současnou výkonnost. Volba padla na závod v Brně. Vzhledem k tomu, že tam bydlí ségra s rodinou, zkloubil jsem závod i s návštěvou.

Trať vedla historickým centrem brna se startem i cílem na Náměstí Svobody. Trochu jsem měl strach, že tam budou kostky, ale všude je nová rovná dlažba, po které se běželo bez problémů.

Mělo se běžet na 5x 2km okruhu. Menší změna byla v tom, že se prvně běžel 500m dlouhý okruh a pak až pět velkých okruhů. Měřily totiž dle pořadatelů jen 1,9km. Velký okruh jsem se rozhodl pro zahřátí proklusnout. Celkem nepříjemně mne překvapil profil. Posledních zhruba 700 metrů bylo pořád stoupání, tam mi taky tepovka v každém kole pěkně poskočila nahoru.

Oproti masovým akcím, které jsem běžel v poslední době bylo něco přes 100 startujících vítanou změnou. Žádná tlačenice na startu, pohodička.

Začátek jsem se nechal lehce strhnout, první malý 500m dlouhý okruh jsem měl za 1:50 min, což se mi teda zdálo solidně přepálené :-) Tak jsem zpomalil, aby se mi tepovka pohybovala někde kolem 85% TF max, což považuju za horní hranici na které dokážu déle běžet.

Už po prvním minikole jsem běžel v podstatě sám s běžci na dohled ve vzdálenosti zhruba 50 metrů. A to je přesně to co mi vyhovuje. Lehce mě totiž ruší v koncentraci, pokud vedle mě někdo dupe nebo vůbec dýchá v jiném rytmu než já :-) I když na PIMu mi to zas tak nepřišlo, tady jsem to pociťoval docela dost.

Nějak jsem vždycky zapoměl mačkat mezičasy, tak jsem vůbec nevěděl jak na tom jsem. Ale běžel jsem si svoje tempo a ostatní mi bylo putna. Pěkným zpestřením bylo když jsem ve třetím kole běžel z kopce a za sebou najednou uslyšel dupání, jak kdyby mne honilo stádo slonů. Byla to však jen vedoucí skupinka závodníků co mě brali o kolo :-)

Do posledního kola jsem šel s cílem začít finišovat hned ze začátku. Nasadil jsem do první poloviny kola na tep zhruba 88% a bylo to docela znatelné zrychlení. Předběhl jsem zhruba 5 běžců, pak ale nikdo přede mnou nebyl. Asi 500 metrů před cílem, kde začínalo největší stoupání jsem toho začal mít plný zuby. Ale nepovolil jsem si ubrat a jel na krev. V tom stoupání jsem předběhl dalších asi zhruba 7 lidí. Cílovou čáru jsem protnul v čase 43:35 na tepovce 96%. Vzhledem k času 47:17 před 10 týdny v Kbelích slušný čásek.

Dneska jsem z různých zdrojů a při přeměření trasy zjistil, že trať byla zhruba o 200m delší, o to víc si cením času. Myslím, že na podzim by to pod 40 mohlo jít.

Je to tu, pražský maraton, závod na který jsem se připravoval a který byl mým cílem je za mnou. Jak vše probíhalo jsem sepsal v článku pro behej.com přečíst si ho můžete tedy tam.

I když mám za sebou cílový závod, rozhodně to neznamená, že s během končím. Už se mi tak zažral pod kůži, že se myslím jen tak nepustí.
Jako další cíl jsem si stanovil zaběhnutí 10km pod 40 min. Nestanovil jsem si ale žádný termín, až to přijde, tak to bude. Můj nejbližší pomaratonský plán je jen lehce vyklusávat a vzhledem k tomu, že se blíží státnice ve škole a léto mám poměrně nabité, asi si nechám svůj cíl na příští jaro.

Jinak předpokládám, že se zúčastním nějakého maratonu na podzim. Zatím se rozhoduji mezi Košicemi, Drážďany a Frankfurtem, máte tip, který z těchto nebo i jiných by mohl být super zážitkem?

Je to tu, skoro pět měsíců tréninku se zítra zúročí na mém prvním maratonském závodě. V poslední době jsem vás moc nezásobil svými pokroky v tréniku. Takže to vemu šmahem teď.

Poslední zhruba 2 měsíce chodím každé úterý a čtvrtek na Nike běžecké tréninky ve Stromovce. Tréninky se mi moc líbí, po běhání stále sám je běhání ve skupině velmi příjemné. Člověk pokecá, udělá nové známé a sem tam se dozví i nové užitečné informace. Všem, kteří mají možnost přijít rozhodně doporučuju, starají se dobře jak o běžecké začátečníky tak i o výkonnější běžce.

Každý víkend, pokud jsem neměl závod, jsem běhal dlouhé běhy. Nejvíc jsem běžel 32 km. Vždy jsem běžel bez jakéhokoli občerstvení a vždy to bylo po 20. km utrpení :-) Doufám tedy, že občerstvovačky a gely udělají zítra svou práci a krize se v absolutně nejoptimističtějším případě vůbec nedostaví (vím, naivka :-))

Poslední týden jsem už neběhal nic intenzivního ani dlouhého. Šel jsem se jen 3x lehce proběhnout. Celkem jsem ve své přípravě, vlastně vůbec celkově ve své běžecké kariéře, naběhal 742 km za 4 a půl měsíce. Není to úplně nejvíc, ale na to, že to jsou v podstatě moje běžecké začátky to není zas tak špatné. Cílový čas jsem si stanovil na 3:40. Nebudu se však vůbec zlobit za čas horší. Za jakýkoli čas, který uvidím v cílové rovině bude vítězstvím.

Tento týden jste si taky mohli na behej.com přečíst článek o mé přípravě na maraton. Doufám, že se vám líbil. Když budu zítra schopen, hned sepíšu svoje maratonské zážitky a v pondělí si je budete moci přečíst.

Všem kteří, zítra běží přeju hodně štěstí, ať vám to běží. Vy, kteří nepoběžíte můžete ostatní aspoň sledovat online na http://live-map.praguemarathon.com/?lang=cs, pokud by jste chtěli sledovat mě tak moje startovní číslo je 2982 :-)

Ve čtvrtek jsem se zúčastnil nočního orientačního běhu kolem Hostivařské přehrady. Nikdy předtím jsem na žádném, denním nebo nočním, orientačním běhu nebyl. Jednalo se o závod smíšených dvojic. Účastnil jsem se spolu s kamarádkou Markétou, o které jsem věděl, že orientační závody běhá a má tedy bohaté zkušenosti se čtením mapy.

Překvapením byla poměrně hojná účast závodníků. Na start se postavilo 72 párů. Startovalo se hromadným startem, takže celkem tlačenka. Kontrolních stanovišť bylo 15. Moc se v orientačních bězích nevyznám, ale pochopil jsem, že tento závod měl jednu zvláštnost. Všechna kontrolní stanoviště byla za 1 bod, byly u nich ale také samolepící štítky s 10 - 2 body. Kde páry, které ke stanovišti dobíhaly první si vždy odlepily nejvyšší zbývající body.

S Markétou jsme se ještě před startem dohodli, že poběžíme na ty nejvzdálenější stanoviště a nebudeme se snažit vybrat body na těch bližších. Předpokládali jsme, že na těch blízkých bude celkem mela. To se potvrdilo, když jsme probíhali kolem nejbližšího stanoviště. Bylo vtipně umístěno na stromě, kam se ze země nedosáhlo. Ke stromu doběhlo asi 20 párů naráz, takže to byla celkem mela :-) Rozumně jsme se rozhodli držet se plánu a pokračovat dále.

Naše strategie se celkem vyplatila. Sice jsme nikde nebrali nejvyšší body, ale nějaké tam byly. Oběhli jsme 12 stanovišť z 15. Na celý závod byl totiž limit 60 minut, kdy za každou další započatou minutu se odečítaly 2 body. Jeden pár si toto buď neuvědomil, nebo neměli hodinky, každopádně dorazili skoro 40 minut po vypršení časového limitu a ve výsledku vybojovali krásných -68 bodů :-)

V našem páru se o navigaci starala Markéta, jako zkušený veterán bleskově a přesně určovala směr další cesty i za běhu. Já jsem se k mapě radši ani nepřiblížil, zabloudili bychom na první křižovatce :-)

Celkově jsme skončili na 6. místě, což jsme oba považovali za parádní úspěch. Já osobně si pěkně zaběhal nočním okolím Hostivařské přehrady a naučil se něco málo o orientačním běhu. Sice bych si zatím netroufl jít do nějakého závodu, kde bych měl číst mapu, ale třeba jednou to přijde.

Závod byl pěkným zpestřením mého tréninku a závodů odehrávajících se většinou po asfaltových cestách a v městě.

Jinak se kvapně blíží cílový závod tohoto roku, PIM maraton. Bude to vyvrcholení mé náročné 4 měsíční přípravy. Už se strašně těším až se za 14 dní postavím na start a vyběhnu.

Dnes jsem se zúčastnil půlmaratonu v Pardubicích. Ráno jsme s partou vyrazili stylovým rychlíkem jménem Emil Zátopek :-) Cesta rychle utekla v družném hovoru převážně o běhaní.

V Pardubické ČEZ aréně proběhlo bezproblémové odbavení, převlečení a už jsme vyráželi ke startu. Počasí nám přálo, zataženo, bezvětrno, příjemných 14 stupňů. Na start jsem se zařadil s cílem běžet někde kolem 1:45, tedy 5min/km. Přesně ve 12 zazněl startovní výstřel. Na startu jsem se opět potkal s kamarádem, se kterým jsme společně odběhli celou Modřanskou rokli. Dohodli jsme se, že zase poběžíme spolu. Začátek jsem běžel opět podle pocitu, lehce zkontroloval, že tep je v závodních mezích a užíval si začátku závodu. Značku prvního kilometru jsme přehlédli, druhý už zaznamenali a poměrně nás překvapilo, když jsem odečetl čas 8:46, tedy tempo 4:23/km. Hlavou mi blesklo, že to bude asi pekelně přepálené, přestože jsem se cítil v pohodě a nezpomalili jsme nijak extrémě.

Další kilometry jsme běželi v rozmezí 4:35-4:45/km, tedy na naši úroveň celkem fičák, jako kdyby jsme měli běžet jen 10km a ne půlmaraton. Na 10. kilometru jsem odmáčknul čas 46:10, tedy krásný osobák na 10 km :-)

Na 15. km jsme dorazili v čase 1:09:48. Kamarád ale poté hlasil střevní potíže a běžel je urgentně řešit do nejbližší restaurace. Posledních 6 km jsem odběhl tedy sám. Na 16. km jsem před třemi týdny na PIM dostal krizi, ze které jsem se už do konce závodu nevyhrabal. Dnes jsem sice také cítil lehkou únavu v lýtkách, ale nic nepřekonatelného. Místo abych vyčerpáním zpomaloval jsem se spíše hecnul a pomalu zrychloval. Vrchol přišel během 20. km, který jsem zaběhl v čase 4:11/km. Předbíhal jsem spoustu lidí, dost často takovou rychlostí, jakou Keňané na 14. km předbíhali mě :-)) (Závod se běžel 3x na 7km okruhu). Poslední, 21. km, jsem se do toho dal opravdu vše. Povzbuzování diváků a touha předhonit co nejvíc lidí mě vybičovala k heroickému výkonu. Cílem jsem proběhl v čase 1:36:57 offic., dle mého měření 1:36:42.

Zlepšení oproti PIM před 3mi týdny tedy skoro o 12 min. O takovém času se mi ani nezdálo. Nevím co za to může, jestli kvalitní tréninky, trať jak placka, parádní počasí, experimentálně vyzkoušené 2 energetické gely, nebo Emil Zátopek. Asi vše dohromady. Každopádně euforie.

V neděli jsem se zúčastnil přespolního závodu na 10km nad Modřanskou roklí. Do závodu jsem šel s cílem užít si krásného počasí v přírodě. Den předtím jsem totiž absolvoval poměrně náročný atletický sedmiboj.

Na stránkách závodu bylo avizováno, že se jedná o lesní cesty v členitějším terénu. Což byl jeden z důvodů proč jsem na závod šel, chtěl jsem vyzkoušet běh po lesních cestách, když už skoro veškerý trénink dělám na asfaltu.

Ráno jsem trochu nestíhal, takže na start závodu jsem dorazil asi 5 min před odstartováním. Stačil jsem si akorát připnout číslo a už jsem se stavěl na startovní čáru. Hlavou mi blesklo, že bez zahřátí a protažení bych měl jít začátek volněji, ale když jsem vedle sebe viděl nabuzeného kamaráda, se kterým jsem se tam potkal, na nějaký volnější start jsem rezignoval.

Hned od začátku jsem běžel tak, aby se moje tepovka pohybovala do 85% TF max. Z minulých zkušeností vím, že tato hranice je pro mě optimální pro dlouhý rovnoměrný běh. Tepovku se mi dařilo bez problémů držet kromě výběhů těch nehorázných kopců. Kopce, to byla pro mne jedna velká neznámá. V tréninku jsem je nikdy neběhal, všechny co jsem zatím v rámci tréninku běžel nebyly nijak extrémě prudké i když třeba delší. Kopce, do kterých se v závodě běželo, byly ale jedním slovem brutální. Sice krátké, ale nehorázně prudké v kombinaci s lesním terénem místy skálou mi daly solidně pokouřit. Naštěstí jich nebylo v závodě zas až tolik (odhaduju asi tak 5). Rozběhnutí do stálého tempa po takovém kopci byla neuvěřitelná zkušenost. Nohy jako z olova, plíce zapomenuté někde v půli kopce, nebyl to zážitek, který bych zařadil mezi své nejoblíbenější.

Jako absolutně demoralizující považuji posledních 500 metrů závodu. S kamarádem, se kterým jsme celý závod běželi spolu, jsme tušili brzký konec a lehce finišovali. Aspoň do zatáčky po které se nám prostřel výhled na cílovou "rovinku". Stručně řečeno, představte si, že vyběhnete ze zatáčky, čekáte cílovou rovinku, kde jste chtěli zafinišovat. Cílovou rovinku i rychlejší finišující běžce sice spatříte, ale o 50 metrů výš!!! Já když to viděl, tak jsem se zmohl jen na zoufalé "No ty kráávo". V tom kopci jsem málem duši vypustil a rozběhnout se na cílových 30 metrů po absolvování kopce považuji za jedno ze svých největších vítězství.

Celý závod hodnotím jako velmi povedený. Po masovém PIM půlmaratonu byla komorní atmosféra závodu vítanou změnou. Trať závodu se mi hodně líbila (když pominu ty kopce). Po běhaní na asfaltových cestách parádní zpestření.

Zaznamenal jsem také zlepšení své běžecké formy. Před měsícem jsem na Kbelské desítce (která byla absolutní plackou oproti tomuhle) zaběhl čas 47:23. V neděli jsem cílem proběhl v čase 47:48. Tedy jen o 25s pomaleji. Vzhledem k náročnosti trati to považuju za skvělý úspěch.

Konečně jsem se dostal k zapsání mého zážitku z PIM 1/2 maratonu.

V sobotu ráno jsem vstal někdy kolem 9. (ano, pořádně jsem se vyspal :-)) Nasnídal se (ovesné vločky s mlíkem), nachystal si věci, chvíli se poflakoval po bytě a vyrazil směrem Rudolfinum.
Už na Černém Mostě jsem viděl aspon 30 červenobaťůžkářů a čím jsem se přibližoval k centru, tím více se jich objevovalo. Na přestupu na Můstku snad v metru nebyl nikdo jiný než závodníci půlmaratonu.

Osobní baťohnosič a fotograf v jedné osobě ještě nedorazil, tak jsem si dal krátkou procházku kolem startovních koridorů a technického zázemí. Po předání batohu s náhradními věcmi jsem se šel trochu rozklusat a protáhnout. Pak již nebylo na co čekat, tak jsem zalezl do svého koridoru dle přiděleného startovního čísla. Zbývalo asi 15 min do startu. Čím více se start blížil, tím víc se můj tep zvyšoval, aniž bych cokoli dělal. Těsně před startem jsem měl tepovku jako kdybych už dávno vyrazil :-)

Hned po odstartování jsem zjistil, že zařazení se do koridoru podle startovního čísla nebyl úplně nejlepší nápad. Chtěl jsem běžet někde kolem hranice 5:00min/km, což ale většina lidí kolem mne nechtěla. Problém byl však s předbíháním, lidí všude mraky, místo na předbíhání žádné. První kilometr tedy spíše než běh připomínal kličkovanou.

Někde po 2. km obrovský běžecký had trochu protrhal a už nebyl problém nacházet místo pro předběhnutí. Razil jsem si tedy cestu svým tempem kontrolovaným podle 85% TF max. Běželo se mi absolutně nádherně, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, nic mne nebolelo, idylka. Trasu jsem si vyloženě užíval. Usmíval jsem se do kamer, foťáků, mával divákům, prostě paráda.

Na 5. km byla první občerstvovací stanice. Přemýšlel jsem, jakým způsobem se občerstvit, zda zpomalit do chůze a vklidu se napít, nebo vůbec nezpomalovat a zkusit to za běhu. Nakonec jsem zvolil druhou variantu, zjistil jsem ale, že při běhu se z kelímku moc dobře pít nedá, dobře polovina ionťáku skončila na bradě a na triku :-) Na občerstovačce na 10. km jsem tedy už trochu zpomalil a dal si i kousek banánu.

Samotného mne překvapilo, jak se mi dařilo držet rovnoměrné tempo. Na 10. km jsem byl za 50.02, tedy skoro přesně 5:00min/km.

Lehké problémy začaly na 13. km při zamíření do Nuslí. Začaly mi lehce tuhnout lýtkové svaly. Nic vážného, ale už to nebyl tak úplně bezstarostně bezbolestný běh.

Opravdové problémy začaly mezi 16. a 17. km, kdy se trasa stáčela směrem na Smíchov. To už svaly ztuhly opravdu nechutně a já začal citelně zpomalovat. Od 18. km do konce už to bylo čiré utrpení, od přejití do chůze už mi moc nechybělo. Jediné co mi v přerušení běhu zabránilo byla jistota, že jak půjdu do chůze, tak už se znovu nerozběhnu. Nakonec jsem se pomalým tempem dobelhal až do cíle, ani na nějaký cílový finish jsem neměl sílu.

Doběhl jsem v čase 1:48:17 (Real time). Navzdory pekelně těžkému závěru naprosto úžasný čas. I když jsem do závodu nešel s nějakým pevně daným cílovým časem, tajně jsem doufal, že pod 1:50 by to mohlo jít. A vyšlo to :-)

Tady je tabulka mezičasů, jak mi přišly na email:

Když jsem začal běhat a přemýšlel na časy v závodech, které mě čekají, jsem si na PIM půlmaraton dával za cíl běžet pod 2 hodiny. V průběhu tréninku a hlavně po Kbelské desítce jsem reálný cíl přehodnotil na 1:50. Spekuloval jsem i s casem 1:40. Po posledním týdnu jsou mé cíle trochu jiné.

Posledních 7 dní tréninku na PIM půlmaraton nebylo úplně podle ideálních představ. Trošku rozepíšu co mne během posledních tréninkových dní potkalo.

Sobota
V plánu dlouhý tempový běh. Na začátek 20 min rozklusání a rozehřátí. Pak 140 min v tempu 85% TF max a na závěr 20 min výklus. Bylo celkem pěkné počasí i když docela foukal vítr. Do zhruba 22. km se mi běželo parádně v průměrném tempu 5:10min/km. Půlmaraton jsem zvládl za 1:48. Tedy celkem pěkný čas. Po tom 22. km už ale začaly problémy. Úplně mi ztuhly nohy, každý krok bolel. Zbylých 5km jsem tedy dorazil střídavou chůzí a pomalým během. Už sice mě nechytaly křeče, ale ta bolest namožených šlach taky není úplný med.

Neděle
V plánu bylo 8km volně, regeneračně. Po sobotním běhu jsem ale absolutně neměl sílu ani chuť vybíhat, trénink jsem vynechal.

Pondělí
Volno. Ráno před prací jsem si dal 40 min posilování dle tréninku z www.cviceni-doma.cz. Mimochodem tuto stránku doporučuji všem co by chtěli posilovat, ale nechce se jim chodit do posilovny a nemají fantazii na vymýšlení cviků.

Úterý
10 km volně. Zde začaly problémy, na oběd jsem si naprosto neprozřetelně dal absolutně nezdravý oběd. Měl jsem strašný flák kuřecího steaku s neuvěřitelně kořeněným špenátem a hranolky. Oběd opravdu vydatný. Po obědě jsem šel do školy na 2 hodiny a pak vyrazil běhat. Už od prvních metrů jsem cítil, že ten steak se v žaludku nějak divně převrací a pohybuje. Běželo se mi celou dobu dost těžce, tepovka si dělala co chtěla. Nakonec jsem se smíšenými pocity doběhl.
Večer mi začalo být fakt blbě, což vyústilo ve zvracení, průjem a vůbec, nepříjemnou noc.

Středa
Celou středu mi bylo dost blbě. Na běhání ani pomyšlení. Celý den jsem měl pocit, jako kdybych byl neuvěřitelně přejedený, přitom jsem od úterního stejku nic nejedl. Za celou středu jsem do sebe dostal asi 10 piškotů. Celý den byl provázen průjmem. Těžko říct, zda můj stav byl způsoben něčím nezdravým ve steaku, nebo bacilem chyceným doma o víkendu od neteří, které měly podobné problémy.

Čtvrtek
Ráno už mi nebylo úplně nejhůř, úplně nejlepší to však také nebylo. Na oběd jsem do sebe dostal i nějaké normalní jídlo, po kterém se stav ještě o stupínek zlepšil (žaludek mě už asi bolel spíš z hladu). Večer jsem dal lehkou večeři a 2 piva. Ty mi udělaly asi nejlíp :-) Po nich veškerá žaludeční nevolnost přešla.

Pátek
Celý den už jakž takž v pohodě. Na běhaní však ani pomyšlení. Po škole jsem zaskočil koupit náplasti a lékařskou vazelínu. V tréninku jsem s odřeninama sice žádné problémy neměl, ale tak lepší to na sebe napatlat, než pak trpět.
Vzhledem k průběhu posledního týdne jsem se rozhodl, že nepůjdu na žádný konkrétní čas, ale že si závod prostě pořádně užiju. Nepoběžím úplně volně, ale spíš tak, abych se cítil pohodlně.

Jinak jsem si po Kbelské desítce koupil funkční triko a mikinu, takže už aspoň z půlky budu vypadat jako běžec :-) Za absolvování půlmaratonu jsem si slíbil bežecké kraťasy, takže na maratonu už bych snad mohl vypadat kompletně jako běžec :-)

Přeju všem kdo se půmaratonu zúčastníte skvělé zážitky a výkon, na který budete pyšní.